Koloidní stříbro

Stříbro je důležitým prvkem nezbytným pro správné fungování lidského organismu.  Působení již malého množství stříbra má profylaktickou neboli ochrannou povahu a pomáhá posilovat imunitní systém. Vlivem stárnutí dochází k zhoršení schopnosti organismu asimilovat stříbro a s tím je i spojená vyšší náchylnost k vzniku různých druhů chorob v pokročilém věku. Navíc s intenzivněním hospodaření v potravinářské výrobě v druhé polovině 20. století, spojeným se značným užíváním chemických přípravků v zemědělství došlo k redukci přirozeného obsahu potřebných minerálů a stopových prvků v půdě. Enormní úbytek tohoto prvku v přírodě má za následek, že se již v dnešní době dostává v podobě stravy přirozenou cestou do organismu jen velmi malé množství tohoto kovu. Nesrovnatelně méně, než tomu bylo například u našich předků ještě na počátku minulého století.  K vyrovnání tohoto deficitu nezbytných minerálů a prvků v příjmu člověka se začaly užívat tyto minerály běžně v podobě tablet. Nevýhoda tohoto doplňování stravy spočívá v tom, že náš organismus je schopen upotřebit (vstřebat) sotva 40 – 60 % látek podaných touto formou.  Pokud jsou tyto látky podávány v koloidní formě, tj. v mikrojemné suspenzi, účinnost vstřebání se rázem zvýší na cca 98 %.

Historie používání stříbra

Stříbro je stopovým prvkem nezbytným pro správné fungování lidského organismu.  Působení již malého množství stříbra má profylaktickou, neboli ochrannou povahu, a pomáhá posilovat imunitní systém. Vlivem stárnutí dochází ke zhoršení schopnosti organismu asimilovat stříbro a s tím je  spojená vyšší náchylnost ke vzniku různých druhů chorob v pokročilém věku. V druhé polovině 20. století došlo k nárůstu potravinářské výroby, s čímž souviselo značné užívání chemických přípravků v zemědělství.  Díky tomu došlo ke značné redukci přirozeného obsahu potřebných minerálů a stopových prvků v půdě. Enormní úbytek tohoto prvku v přírodě má za následek, že se již v dnešní době dostává v podobě stravy přirozenou cestou do organismu jen velmi malé množství tohoto kovu. Nesrovnatelně méně, než tomu bylo například u našich předků ještě na počátku minulého století.  K vyrovnání tohoto deficitu se začaly užívat minerály běžně v podobě tablet. Nevýhoda tohoto doplňování stravy spočívá v tom, že náš organismus je schopen vstřebat sotva 40 – 60 % látek podaných touto formou.  Pokud jsou tyto látky podávány v koloidní formě, tzn. v mikrojemné suspenzi, účinnost vstřebání se rázem zvýší na cca 98 %.

Užívání stříbra v minulosti

Antibakteriální vlastnosti stříbra byly známy již v období antiky a účelem tohoto prvku tak byla prevence proti chorobám. Používalo se jak k výrobě stříbrného nádobí, tak i k výrobě nádob sloužící k dlouhodobému uchovávání potravin a jejich ochraně před předčasnou zkázou. Ve středověku, v období morových nákaz, dávali bohatí měšťané lízat svým dětem stříbrné lžíce, aby je tak ochránili před touto smrtelnou nemocí.  V roce 1884 si Dr. Crede, německý porodník, všiml, že aplikace roztoku stříbra do očí novorozeněte předchází vzniku očního zánětu. Tato praktika se pak rozšířila do celého světa a provádí se běžně i dodnes. Dlouhou dobu se stříbro užívalo u implantátů při chirurgických reparacích kostí. Ve 20. a 30. letech 20. století se  užívalo ve formě velmi jemné moučky jako lék na různé druhy infekcí a chorob, také místně na ošetření popálenin a léčení plísňových nákaz. V roce 1938 se pomocí stříbra léčily choroby způsobené více než 650 druhy bakterií, virů a hub. Až do pozdních 30. let, kdy náklady na jeho produkci neúnosně vzrostly, se používalo v každodenním životě.  V 70. letech minulého století se primář Dr. Carl Moyer  ve spoluprácí s biochemikem Dr. H. Margrafem a dalšími chirurgy zasloužil pří výzkumu léčby rozsáhlých popálenin o vývoj silného antiseptického prostředku, který využíval katalytických vlastností stříbra postihujících enzymy, na kterých je závislé „dýchaní“ mikroorganismů a buněk. V praxi se tyto organismy (bakterie) po aplikaci dusily a záhy umíraly. Kvůli objevení a patentování antibiotik ve 20. století význam stříbra v medicíně v jeho makroskopické formě (ne koloidní) upadal, především z důvodu nedostatečné výroby a vysokých nákladů. Novou éru používání stříbra pro medicínské a jiné aplikace (kosmetika, dezinfekce, čistící prostředky) přináší dnešní doba, kdy současně s rozvojem vědy a nanotechnologií dochází k výrobě přípravků částicemi s doposud nepoznanými fyzikálními a chemickými vlastnostmi. Nové přípravky tak i přes výrazně nižší koncentraci stříbra dosahují mnohonásobně vyšších účinností, než tomu bylo kdykoliv v minulosti.

Koloidní stříbro a antibiotika

Současná antibiotika zabíjejí pouze některé bakterie a houby, nepůsobí však na viry, např. chřipkový virus, virus běžného nachlazení nebo na původce závažnějších onemocnění jako jsou viry HIV, planých neštovic, příušnic, spalniček, vztekliny, virového zápalu plic, dětské obrny, akné, zánětu jater atd. A co třeba AIDS, rakovina, infekce vyvolaná kvasinkami? Tady antibiotika nemají a nikdy neměla příliš velké uplatnění.  Ačkoliv se dnes zdá nemožné, že by nějaká látka mohla vyřešit všechny tyto problémy, někteří vědci se domnívají, že stříbro by mohlo být řešením.  Na rozdíl od antibiotik je koloidní stříbro bezpečnou, netoxickou, nekumulující se látkou. Zabíjí patogeny a jejich mutace, což antibiotika nedokáží. Navíc působení antibiotik je vysoce specifické a dokáže postihnout v průměru asi 6 různých choroboplodných organismů, zatímco koloidní stříbro účinkuje na více než 650 různých patogenů.

V čem spočívá vysoká účinnost působení koloidního stříbra?

Micela koloidního stříbra má silný kladný náboj, který většině antibiotik chybí – stříbro aktivně „vyhledává“ a ničí patogeny (jejichž náboj bývá právě opačný), namísto „čekání“ na náhodnou srážku. Toto působení bylo označeno Dr. Robertem Beckem jako efekt tzv. „stříbrné střely“.

Stříbro zabíjí hned oxidací patogenu.  Antibiotika vůbec nepůsobí na viry, a pokud jde o bakterie – antibiotikum zabíjí bakterii až ve chvíli, kdy dochází k jejímu dělení (antibiotika typu penicilin) anebo předchází dělení bakterií (antibiotika typu tetracyklin). Takže uhynutí bakterie je oddáleno, popř. k němu nedochází vůbec, jen je zablokována možnost bakterie se dělit a imunitní systém si musí poradit s většinou patogenů sám.

Stříbro z chemického hlediska působí jako katalyzátor. To znamená, že jakmile stříbro zahubí patogen, tak během jeho rozkladu se opět uvolňuje do okolního prostředí a je schopno „zaútočit“ na další choroboplodný organismus. Oproti tomu antibiotika se pevně vážou s patogeny a na každý vyloučený patogen je spotřebována jedna částice antibiotika.

Princip působení koloidního stříbra

Pozitivní účinky koloidního stříbra se podle odborných lékařských publikací zakládají na schopnosti stříbrné částice blokovat enzym, který všechny jednobuněčné patogeny (mikroorganismy ve fázi reprodukce) využívají ve svém kyslíkovém metabolismu (dýchacím řetězci). Tato schopnost způsobí, že dané mikroorganismy a jejich mnohotvárné nebo zmutované formy umírají do 6 minut po bezprostředním kontaktu se stříbrem, protože dochází k nedostatečnému zásobení kyslíkem a živinami, což vede k vyhladovění a udušení bakterie. Velmi aktivní částice stříbra působí mimo jiné i na celkovou strukturu mikroorganismu.  Tím, že se ionty Ag ochotně slučují se stavebními komponenty bakterií, jako jsou proteiny, enzymy, DNA/RNA molekuly, skládajících se z kyslíku, dusíku, síry a dalších prvků, blokují nejen celkovou látkovou výměnu – transport kyslíku, látek a energie, ale narušují také samotnou strukturální výstavbu – pevnost a funkčnost buněčné membrány a stěny. Tomuto komplexnímu systémovému působení na více úrovních současně se napadená buňka nemá jak bránit a po chvíli dochází k její záhubě a rozpadu na elementy.  Díky tomuto účinku na základní životní procesy, které mají všechny bakterie společné, se koloidní stříbro chová jako univerzální prostředek působící na širokou škálu patogenů. Tím, že ovlivňuje samotnou podstatu bazálních chemických dějů probíhajících v mikroorganismu a způsobuje tak jeho náhlé usmrcení a rozpad, je možnost vzniku rezistence bakterií, jako je tomu u selektivně, lokálně působících antibiotik, nemožná.  Bakterie si totiž může časem vytvořit rezistenci vůči určité funkční blokaci pozměněním DNA, nemůže však změnit základ své existence, omezovat své základní výstavbové a metabolické cykly, které jsou společné pro všechno živé a v čem spočívá podstata veškerých živých organismů na Zemi.

V případě působení na viry je použití běžných antibiotik neúčinné z toho důvodu, že se vir sám o sobě nevyznačuje obdobnými životními ději jako bakterie a stojí na pomezí mezi „živým“ a „neživým“. Pro viry je charakteristické, že nerostou, nedělí se a ani nejsou schopné vyrábět (bez cizí pomoci) energii či vytvářet vlastní bílkoviny, přesto jsou schopné se vyvíjet a přizpůsobovat podmínkám prostředí. Proto blokace životních dějů antibiotiky aplikovanými na samotný virus ztrácí význam a nemá žádné opodstatnění a účinnost.  Ty nejprimitivnější viry obsahují pouze svou genetickou informaci ve formě DNA nebo RNA, která je uložena v kapsidě (bílkovinný plášť). Ty složitější mohou navíc na povrchu obsahovat obalovou membránu pocházející z napadené buňky. V kapsidě mnohých virů se mohou také vyskytovat různé enzymy (s různou funkcí). Při boji s virovými nákazami se aplikují tzv. antivirotika, která fungují především jako blokátory – tzn. neničí samotný virus, ale např. blokují receptory na povrchu buňky – tzn. brání navázání a proniknutí viru dovnitř buňky nebo inhibují syntézu DNA, RNA viru. Nevýhodou antivirotik je fakt, že bývají značně specifická pro různé druhy virů, takže v současné době existují antivirotika jen pro omezený počet virových nákaz.  Naproti tomu velmi reaktivní, kladně nabité částice koloidního stříbra mají vysokou afinitu jak k bílkovinám tvořící obal viru, těm obsažených uvnitř viru, tak i samotným nukleovým kyselinám nesoucí genetickou informaci (DNA, RNA). Navázáním tak dochází nejen k rozbíjení struktury viru ale i ztrátě funkčních vlastností obsažených enzymů a nukleových kyselin. Použití koloidního stříbra tak může být účinné i při řadě virových nákaz, které se běžnými dostupnými prostředky daří zvládat jen stěží a podporuje a stimuluje tak funkci imunitního systému organismu při jeho napadení viry.

Nejenže stříbro je účinné v boji se širokou škálou patogenů, způsobující různé nemoci, ale značnou mírou přispívá k růstu kostí a stimuluje hojení i měkkých tkání.  Některé výzkumy prováděné Dr. Robert O. Beckerem ohledně rakovinových buněk také naznačují, že kladně nabité částice stříbra by mohly působit na karcinogenní buňky a zastavovat jejich mitózu (dělení). Přestože přesná příčina zastavení mitózy nebyla dosud objasněna, zdá se být velmi pravděpodobné, že to byl právě koloid obsahující kladné ionty stříbra. Také byly testovány elektrody vyrobené z jiných kovů, ale zde se již vliv na průběh mitózy karcinogenních buněk neprojevil. Stříbro působí příznivě i v boji s AIDS a to díky celkové podpoře imunitního systému v boji s cizími organismy v těle. Touto efektivní podporou obnovy a posilování imunitního systému se stává neocenitelným pomocníkem při boji s touto zákeřnou nemocí.

Nahlížení na léčbu stříbrem v moderní době

Do roku 1938 – stříbro je používáno jako prvotní medikace při léčbě infekčních chorob

1939 – 1945 – v důsledku počátku používání levnějších a lépe skladovatelných sulfoamidů a antibiotik ve formě prášku začalo využití stříbra v medicíně upadat

50.-60. léta – uplatňování principu nepatentovatelnosti látek v přírodní formě jako léčiv (příklad koloidního stříbra) – tzn. na vývoj, výrobu a prodej dané látky nemůže nikdo vlastnit výlučné právo – velcí výrobci ve snaze příslibu vyššího zisku u „komerčně více využitelných“ medikamentů přecházejí na používání antibiotik v podobě jak je známe dnes

1993 - Únik informací o vybavení kosmonautů způsobil zájem o koloidní stříbro. Vyšlo veřejně najevo, že jak američtí, tak i ruští kosmonauti, tedy osoby, jejichž zdravotnímu stavu je věnována maximální péče, odlétají do vesmíru se zásobami koloidního stříbra, určeného pro širokospektrální zdravotní i hygienické použití, především pro úpravu pitné vody bez použití chlóru. Také mnohé evropské nemocnice používají dnes již katetry se stříbrným povlakem kvůli prevenci vzniku oportunních infekcí. Stejně tak se používají obvazy, sterilní krytí a náplasti se stříbrem jak na popáleninových centrech pro zabránění vzniku infekce, tak pro domácí léčbu drobných povrchových zranění.

2006 – koloidní stříbro není možno deklarovat jako lék

2008 – koloidní stříbro není možno v ČR používat jako potravinový doplněk

2010 – koloidní stříbro se nemůže deklarovat pro vnitřní použití v celé EU

Jako odůvodnění pro zákaz deklarace stříbra pro vnitřní užití se konstatuje, že z důvodu chybějících standardů a „nedostatečně prokázané“ účinnosti se povoluje prodej preparátů na bázi koloidního stříbra pouze pro vnější použití.

Toto omezení nahrává současné situaci při nepřeberném množství již zavedených přípravků velkých, globálně působících farmaceutických společností, které se snaží prosadit své produkty na dnes již přesyceném trhu. Řada těchto nadnárodních firem do výzkumu svých preparátů vložila již nemalé prostředky a oprávněně očekává návrat svých investic. Vždyť právě vývoj a výroba léčiv představuje velmi nákladné odvětví, které může směle konkurovat prostředkům vynaloženým například na zbrojení. Po výzkumu vesmíru a vývoji kosmických technologií je vývoj a výroba léčiv druhou nejnákladnější lidskou činností vůbec. Analogii této situace můžeme hledat v rozvinutém ropném a petrolejářském průmyslu, které v současné době brání, až téměř neumožňují svým působením širšímu komerčnímu rozvoji alternativních pohonů pro automobilový průmysl. Tyto technologie se bezpochyby, ať už dříve či později, prosadí na úkor právě již technicky dnes zastaralých a málo účinných přímých spalovacích motorů. Nebude to však dříve než budou tyto společnosti vhodnými změnami ve své tržní strategii na tuto revoluční změnu „připraveny“. Jelikož koloidní stříbro podle chemického složení představuje směs dvou chemicky čistých látek – ultrajemnou disperzi Ag v demineralizované (destilované) vodě, nemůže být tudíž ze své podstaty nikým, ani žádným velkým hráčem na farmaceutickém trhu, patentováno. Koloidní stříbro se tak dostává na pokraj zájmu významných společností. Ty se v současné době snaží pouze parciálně využívat přínosných antibiotických a antiseptických vlastností stříbra ve svých již patentovatelných přípravcích.

K této současné situaci postavení koloidního stříbra nahrává fakt, že na našem trhu operuje spousta „domácích výrobců“ koloidního stříbra pochybné kvality, účinnosti, a co je hlavní, s možným negativním dopadem na zdraví člověka. Neexistence jakýchkoliv norem kvality, standardů a nedostatek relevantních informací tak umožňuje prodej zařízení pro „domácí výrobu“ koloidního stříbra a stejně tak i získaných přípravků lidmi, kteří dané problematice nerozumí a tudíž nemohou, a ani nechtějí, poskytovat jakoukoliv záruku a nést zodpovědnost za své konání.

My nemůžeme vybočovat z tohoto legislativního rámce tak, jak je dnes nastaven, a proto ani nemůžeme doporučovat užívání koloidního stříbra jiným než povoleným způsobem (ne pro vnitřní použití). Veškeré zde uváděné informace shrnují pouze fakta a zkušenosti lidí s léčebnými  přípravky na bázi stříbra získané během dosavadní lidské existence. Shromažďujeme jen ucelené informace a fakta, aby každý člověk měl možnost se sám za sebe svobodně rozhodnout, jak a zda bude využívat předností koloidního stříbra.

 

Převzato z www.koloidnistribro.eu